®K3

 

Maso vozí nejenom řezníci, ale i Veřejná Bezpečnost (VB)

 

Maso nepostradatelná „komodita“ všech kuchyní a zvlášť kuchyní takzvaného sovětského bloku. Důvodů bylo několik, masa bylo za socialismu „málo“ a určité druhy byly pod pultem a tak je dostali jen „někteří“ dobře vybraní zákazníci. Jinak tomu nebylo ani v řeznictví soudruha Šneka.

Bordel  za  socialismu byl všude a i když komunisti chtěli, aby se lidé alespoň „nažrali“, když už jsou zavřeni za železnou oponou ,ale stejně se jim to nedařilo. Nejkritičtější byla situace v Sovětské svazu , lidé aby se najedli zcela vyčistili lesy od lesních plodů včetně hub. I z tohoto důvodu měli hlavně oblasti Ukrajiny a Běloruska největší počet smrtelných otrav houbami.  Polsku, Rumunsku a Bulharsku nebyla situace lepší, prázdné háky v řeznictví zde nebyli ničím neobvyklým.  

 „Lépe“ na tom byli lidé v NDR a Československé socialistické republice, ale ani tady nebyl masa „nadbytek“.

K nedostatkovým druhům patřil hlavně bůček, játra, svíčková, hovězí kližka, drštky…,ale v řeznictvích byla stálá menší či větší fronta a koloběh potravin mastného průmyslu byl pomalejší než jeho spotřeba. Tak soudruzi vysvětlovali „nedostatky“ v zásobování.

Nedostatek masa byl „vážným“ problémem, ale nic se neřešilo. Status Q to byl cíl komunistických papalášům. „Smrad, ale teploučko!“, to bylo oblíbené heslo vedle „Proletáři všech zemí spojte se!“. O nějaké nové alternativě ve stravování nemohla být ani řeč. Vegetarián to bylo stejně podezřelé slovo, jako výtržník či chuligán. Být „veganem“ to už hraničilo s odvozem na psychiatrii. Lidé konzumující hlavně zeleninu a ovoce byli často terčem vtipů svých kamarádů, známých a jiných individuí, která si vylévala zlost na těchto mírumilovných lidech.

Řezník to byl prostě „pán“ i když někdy ani neměl klobouk z něj , ale měl maso a to byli peníze, a potažmo známosti.

Veřejná Bezpečnost – tehdejší název pro policii. Říkalo se jim též fílové, fízláci, poldové, vébáčci, Vláďa s Béďou, mlíkaři a kdybych vzpomínal dál na některá „ošklivá“ jména bych ještě přišel.

Měli nad námi všemi bdít a veřejně nám pomáhat. Dělali však co jim určili jejich „pánové“. Komunističtí funkcionáři správně věděli kdy zasáhnout.

Kradlo se všude a tak Veřejná Bezpečnost (dále jen VB ) občas i zasahovala. Případy hospodářské kriminality často nabírali hrůzných rozměrů a když v tom nejel nějakej z komunistických kamarádíčků, tak soudruzi z VB zasahovali.

Tak „padla kosa na kámen“. Severo…..průmysl mastný  ten se potýkal zase s problémy. Jatka, podniky na zpracování masa a mastných výrobků měli „ztráty“, tak velké, o kterých se už musely dozvědět  i stranické orgány.

Buď je nikdo nepodmazal (nepodplatil), nebo ta rozkládačka měla rozměry Chicagských mafiánských tunelů 30.let.

Ať tak či tak VB rozjeli akci k rozkrytí velké „šmeliny s masem“. Systém jsem znali všichni!

Začalo to už brzy ráno, asi podle přísloví „Ranní ptáče, dál doskáče“, na jateční váhu vjíždí prázdná Awie, kterou řídí 130 kilogramů těžký řidič a 65 kilogramový šlachovitý závozník ho „nasměruje“ na váhu. Když ho naplní masem, nebo uzeninou, tak tentokrát řídí šlachovitý závozník. A tak máme „doma“ 65 kilo. Proto posádka rozvážející maso vypadala jako Lauer a Hardy, kdo by je neznal tak třeba jako vrazi z druhého dílu „Hříšných lidí města pražského – Malý a velký vrah“.

Jo, mimo to váha byla „cinknutá“, no aby z toho měli něco i ti ostatní……

Další „čachry“ se dělali i s jakostí masa a specifikací porcovaného masa. Docházelo také k nedodržování technologických postupů při výrobě uzenin a tak měli buřty více špeku než je záhodno a párky byly trochu nedouzené, aby snad při dalším  uzením neztratili na váze, vypadali sice jak „vyblitý lečo“, ale kšeft je kšeft.

Způsobů, jak krást bylo jako je poloh v Kamasútře.

A pak se jede, posádka má již vytypované prodejny, kde za modrou (dvacetikorunu), cigarety Sparty, či lahvinku  přenechá „přebytky“. Na jaře roku 1983, tomu bylo v centrálních prostorách, budeme jim říkat pro zjednodušení centrální jatka, ale jinak……

Ráno začalo pěkně, ale jen pro někoho.

Tři hodiny ráno obsazuje jednotka VB a kriminální služby centrální jatka.

 

„Držte hubu a otevřete….no rychle, no strejdo rychle, rychle….jo „bezpečnost“, otevírejte vrata….“

„Franto zůstaň tady a hlídej ho!“

„Mlčte sakra !!!“

„Cože, soudruh ředitel, že tu není ? Ten už je u nás!“

„Ten druhej vrátnéj…no vy…. ať nám ukáže kde jsou zadní brány….. a Miloši ty zjisti, kolik lidí je v závodě a  kolik jich má přijít …“

„Ale, já soudruzi, nerozumím ?“ kroutí se vrátný, který se chystal dát si šlofíčka.

„Sakra, držte hubu, mluvit budete až se vás budeme ptát!!! Jasný!“

Když chtěli tak byli soudruzi“tvrdí i rychlý“. Centrální jatka se podařilo obsadit policisty v civilu za „pár minut“. V přilehlých ulicí byla přistavena policejní auta  bez typické okrové barvy a znaků VB. Policisté byli v každém provozu, čistka byla připravená. Dnes za „provozy“ odpovídali vybraní soudruzi. Ano byli to ti co se nedostali „k lizu“, ti kteří nekradli, protože jak říkal Lee Marwin , nebyli členy klanu….

Akce běžela, jako na drátkách. První fáze se zdařila. Posádky vozu odvážející maso byli rozděleny. Zůstal jeden zaměstnanec jatek a druhý do vozu nastoupil policista. Podle tras byli uvědomněné „Okrsky-VB“. Policisté měli na pilno. K zatýkání docházelo i přímo na prodejnách.

„Čistka se neměla vyhnout ani „našemu“ řeznictví. 

„Jindřichu mě je ňák blbě…fuj..ty vole já budu blejt“ bourač Pepa  sotva vyběhl ze Šnekovi kanceláře.

Šel vykonat svoji ranní „potřebu“. Už jsem si myslel, že sním něco je, že tak dlouho nejde na dvoreček. To místo u kanálku ( dvůr s rampou za prodejnou), kde den co den rozjímal byl i přes častou frekvenci celkem čistý. „Zbytky“, které nepojmul kanálek sezobali holuby a o další se postarali potkani, častí návštěvníci řeznictví a jeho okolí.

„No, teď vidíš, jak to končí, když se chlastá Karle“ vedoucí Šnek vzal do ruky skleničku od hořčice naplněnou „gruziňákem“. Hodil ji do sebe a chtěl si nalít další. Co to ? V láhvi je už jen slza.

„Sakra to je den, už aby dovezli maso“ zívl a smutně se podíval na prázdnou láhev.

„Šéfe, šéfe, kurňa…fízlové…!“ tlusťoch Pepa sotva popadal dech.

„Pepo co to meleš …?“

“Já,…. já je viděl…“

„Vzpamatuj se vo co de, kdes je viděl?“

„No, za prodejnou….stálo tam Břéťovo auto s masem. Z něj  vylezl nějakej chlápek, koukám na to a  von přešlapuje kolem auta. Najednou přijedou fízlové a von k nim vleze do auta…no to je přece jasný…“

Šnek se ukázal jako „dobrý stratég“, jako vévoda Artur Welington u Waterlo“, náš vedoucí neseděl na koni plných sedmnáct hodin a neřídil bitvu bitev, ale co chcete malé české poměry. Rozkazy však rozdával rychle jako vévoda: “Chlapi jakoby nic! Všichni víme co máme dělat. Všechno podle předpisů. Karle ihned skoč pro Jarmilu a Marii. Bleskem!“

Než jsem se vrátil s oběma úsekovýma vedoucíma…uzenina i maso, dostal Pepa svoje instrukce.

„Karle, tak jako ve škole, jasný! Jo nech je chvilku zvonit, ať nevypadá, že je čekáme. Tak na místa. Holky jde do tuhého…!“

Na prodejně by se napětí dalo krájet nožem, ale zpráva o „návštěvě“ dolehla včas mezi celý personál.

A co bylo pak? Stali jsme se málem „brigádou socialistické práce“, „vzor úslužnosti a poctivosti“. Tak se o „našem“ řeznictví vyjádřil zasahující policista, když  „konečně“ odhalil svou totožnost  před vedoucím Šnekem.

Jak se říká „konec dobrý, všechno dobré“. Šnekovi to prostě zase vyšlo.

„Karle, tady je pětset. Běž do sámošky vezmi tam tři lahve gruziňáku a za zbytek nějaký bombóny, teda bomboniéry. Jdi rovnou za vedoucím Karasem, ale neřikej mu co se tady stalo!“

Šel jsem a byl jsem taky rád, že to máme „za sebou“. Ve dveřích jsem ještě slyšel vedoucího:“To bylo vo chlup, vo chlup s kundy…vo chlup….“

Jak prorocká to byla slova. Jo není šnek, jako Šnek!

Zpět