®K3

Moje první pusa, která se vlastně nekonala

 

Když je vám čtrnáct máte sice život před sebou, ale zdá se vám někdy nudný a jste permanentně zamilovaný, nešťastný a šťastný. Nikdo vás nechápe, škola vás štve a dělají se vám uhry.

 

Všechno vás štve a nejvíc nesnášíte větu , kterou pronesl  Dougles Adams ve svém „ Stopařově průvodci…“ „Zachovejte klid !“

 To je to co neumíte a co vám nejde.

Jsou, ale i „okamžiky“, které vám rozjasní vaše nebe a cítíte se skvěle. K takovým třeba patří nové „Texasky“, LP.-rockové kapely za kterou dáte tvrdě našetřený dvě stovky. Guláš se šesti tehdy stál v bufetu 6,90 Kč, tak si to převeďte na dnešní peníze kolik jsme dávali na „bleším trhu“ za LP. Desku (Kurva žádný „cédečko“, ale černá placka). Byla to však radost. Ono toho nebylo v obchodech více. Kečup, játra, bůček a hlavně volný pohyb po světě. Ale o tom až jindy.

Byla to stejně „bomba „ doba. Poprvé se na vás usmála holka, byl jste na nepřístupném filmu a zakouřil si svoji první cigaretku. Co by člověk více ke štěstí chtěl.

 

 No přece mejdan, mejdlo, neboli pařba! To byl vrchol, Mt. Everest  puberťáckých tužeb a přání.

 Mě se to konečně stalo!!! Skvělý! Byl jsem pozvaný na první mejdan. Nic skvělejšího mě nemohlo potkat.  Důležitostí se to vyrovnalo pouze prvnímu setkání lidí s ohněm. To jsem si tehdy myslel já.

 

 Pozvání jsem dostal  a rovnou od holky. Jana Nováková, byla naše sousedka a taky se mnou chodila do školy , i když ona do „áčka“.

 

Jana byla ode mně starší asi o půl roku, ale mě  se zdálo že  v  určitých částech těla  byla starší mnohem více. Byla to „kost“, „kočka“, „kousek“ a já úplný „ucho“a holobrádek nemohl jsem ji ničím imponovat.

Malý , brýlatý , nehezký a nezajímavý. To je můj stručný popis. Bylo však mezi námi něco z dřívějška. Kamarádství a taková ta  dětská láska. To víte v desíti letech mi to ještě s děvčaty šlo. Kde jsou však ty loňské sněhy. Sousední vilka mi byla nedostupná, jako cesta do Egypta po které jsem toužil, od chvíle kdy jsem uviděl pyramidy a jejich mlčící, hlídající „dámu“.

 

„Ledy roztály“ a bylo léto. Čas mejdanů . Novákovi odcestovali na víkend za příbuznými a Jana si vydupala , že zůstane doma. Byla v tom věku, kdy se jí prostě nedalo nic odepřít. Kdyby jste ji znali tak to pochopíte.

 

Narazili jsme na sebe v místní samoobsluze. Nakupovala slané tyčinky, brambůrky , veku, salámy a tak podobně.

 

 „Velkej nákup, koukám !“ pokusil jsem se být vtipný.

„Znáš to, naši nejsou doma  a tak musím doplnit zásoby“.

Přitočila se ke mně a pochlubila se: „Pořádám mejdan ! Když budeš chtít, tak můžeš dorazit“, dodala koketně a zmizela  s vozíkem za druhým regálem.

Chvíli jsem stal jako opařený až mě probudila paní středního věku.

 „Usnusl,  mladej ? Já bych chtěla projet.“

 

Fantastický, skvělý a už jsem byl jako na trní. Tak konečně je to tady. Doma jsem musel maskovat svoji nervositu, a protože se spolu nikdy moc nebavíme, tak se to dalo celkem dobře zvládnout. V osm hodin začal  televizní seriál. Chvíli jsem předstíral, že se budu koukat. Po pár minutách jsem začal vyrušovat a rodičům oznámil, že se ještě musím jít učit a že půjdu asi brzo spát.

Oba se na mě součastně otočili a otec mluvčí rodiny se nechápavě zeptal: „Cože? Ty to nedokoukáš? Zeman to ještě nedořešil.“

Matka mne zachránila: “Nerušte a ty už běž.“ Bylo rozhodnuto. „Kostky jsou vrženy!“, řekl kdysi Ceasar . Já nic tak trefného nevymyslel, ale byli jsme na tom s Juliem v podstatě „stejně“.

 

Nejprve jsem „zaplul“ do koupelny a potřetí  si vyčistil zuby a po desáté se učesal. No musím už jít.Teď nebo nikdy. Nevěděl jsem sice co teď, ale tak se to říká. Né? Rodičům jsem ze spíže ukradl „sedmičku“ vína a rychle vyklouzl z domu. Šel jsem přes zahrady zadem.

 

 U Nováku to už žilo otevřela mi  nějaká dívka, podívala se na mě takovým divným pohledem a zakřičela :„Jano!“

Než jsem stačil něco říct už byla ve dveří .

 „Tak  poď, už sem myslela že nepřijdeš“. 

Aniž bych něco řekl dal jsem ji do ruky láhev.

 „Dík, ale tady je toho dost.“

Vzala mě za ruka a dovedla do jejich velkého obýváku , který byl propojen i jinými místnostmi , asi tak jako jsem to viděl v amerických filmech. Uvědomil jsem si, jak se to tu změnilo od dob co jsem tu nebyl. Pan Novák „Tirák“ se tedy činil.

 

„Je tady samoobsluha. Tak se nežinýruj ,“ řekla Jana.

Vypadala fantasticky a mě se z ní málem zamotala hlava.

 

Mohlo tu být asi dvacet lidí, které jsem vesměs neznal. Bylo tady, ale fajn. Video, víno , chlebíčky a fajnová muzika. Byl jsem jak „Alenka v říši divů“.

 

V jedné místnosti, kde bylo video se spíš konzumovalo a druhé zněla hudba a tam šlo o všechno. Hodnotil jsem situaci.a po dvou sklenkách vína jsem hodnotil všechno ještě příznivěji a optimismu způsobený alkoholem mi „zatemnil“ hlavu.

 

„Bavíš se?“překvapila mě Jana, když mě dala ze zadu ruce na ramena a přitiskla se ke mně a já cítil její teplá prsa. Najednou mnou projela „energie“.

Nic skvělejší jsem doposud nezažil.

 „Jo. Jo. Je to tady boží,“ vykoktal jsem ze sebe.

“Nezatancujeme si?“, přisedla si ke mě na gauč. Teď jsem byl spíš „Alenka na druhou“. Podívala se mě do očí a já byl ztracen. Pokojem zněl Nat King Cole  a já byl v jejich spárech. Znáte to ?

„Musím si odskočit, „ řekl jsem“.

„Jo fajn. Budu čekat,“řekla a pohladila mě po tváři.

 

 V koupelně jsem na sebe koukal do zrcadla a nevěřil svým  očím. Měl jsem krk umazaný od její rtěnky. Tak to není sen. Vzal jsem si z kapsy  žvýkačku a přemýšlel jsem jak bych to udělal kdyby se chtěla líbat. Na nic jsem v té chvíli nepřišel , ale vykročil jsem vstříc svému osudu.

Jana byla okouzlující. Vzala mě za ruku a povídá,:“Pojď , něco ti nahoře ukážu. Chceš?“

 

Jenom jsem kývnul a věděl , že jde do tuhého. Přišli jsme do jejího pokoje a ona mě ihned objala a pošeptala: „Chceš pořádnou pusu, francouzskou, jazykem ?“

Ve mně by se krve nedořezal.  Jsem v loji, co v loji jsem v prdeli !Co s tou žvejkou? Vyplivnout. Vyndat. Spolknout?  Byl jsem „vyřízenej. Na nic jsem nepřišel  a tak jsem jen zakroutil hlavou.

Podívala se na mě vyčítavě a rychle se vytrhala a utekla dolů.  Tak to je konec pomyslel jsem si.

 Konec to ještě nebyl. Bylo mi trapně a chtěl jsem co nejdříve zmizet. Měl jsem to udělat, ale osud chtěl abych si vypil kalich hořkosti až do dna. Při útěku jsem se srazil s jedním o něco starší klukem , který trval na tom , že s ním musím na panáka . Do té doby jsem tvrdý alkohol nepil. Nebylo to příliš dobré, ale co následovalo to mě dorazilo. Fernet byl sice hořkej, ale pohled na Janu byl mnohem hořčí. Jana se líbala s někým“kdo neměl žvejkačku.

Hrůza. Musím co nejdřív pryč . To je potupa. Bohužel jsem se opět srazil oním „opilkou“, který trval na tom, že se sním musím opít. Bylo mi už všechno jedno.

 

Ráno jsem se probudil až před obědem a moc si toho nepamatoval. Tak třeba v kolik jsem přišel domů, co ještě vypil a co dál dělala Jana ?

 Co jsem si však pamatoval, byla situace, kdy jsem měl dostat svoji první opravdovou pusu. Pusa se nekonala. Byl to pro mě  takový trapas jako pro ty soudruhy, kteří museli vysvětlovat, že „Velká Říjnová revoluce“ se vlastně konala v listopadu. Howk !

 

 

 

Zpět