®K3

 

„Nejraději mám neděli a to od 17 hodin !“

 

Neděle okolo 17 hodin začíná divnéj čas, končí týden a nás čeká škola. Je to nefér, dva dny volna a pět dní  škola ! Kdyby to bylo alespoň 4:3 ! No řekněte, kdo to tak blbě vymyslel? No, nedovedu si, ale představit, kdybych  narodil o 25 dříve, to byli ještě pracovní soboty, fuj hnus. To bych snad byl rači psem ten nemusí do nějaký blbý školy a ještě blbější práce!

 

Myslím, že všichni dobře známe  kolorit nedělí a přemýšlím o tom mám-li někomu vykládat jak to chodí u nás ? Neděle, které vždycky přijdou po skvělém pátku a báječné sobotě, jsou dnem odpočinku, kdy můžete spát až do půl jedenácté a né do půl deváté, jak zpívá Karel Gott. Je to den, kdy i Pán Bůh odpočíval, když stvořil Zemi.

Někdy to, ale musím připomenout matce, která mě nutí  vstávat v devět hodin  a ke všemu mě zapřáhnout do rozmanitých  domácích prací. Vždy a celkem úspěšně jsem jim odolával. Nedělal je a nenaučil se je dělat a v budoucnu bude se mnou mít stejný kříž i moje manželka.

 

„Vstávej,….no vstávej…už je skoro devět…..(čtvrt hodiny se nic neděje)….mám tě polejt studenou vodou?“

„Mami, prosím tě už vstávám….“…..(čtvrt hodiny se opět nic neděje)….

„Já na tebe vezmu klopr (věc co se s ní buší do koberců, aby se zbavily stoletého prachu)….!“

„Mami, už jsem vzhůru!“

„Budeš obalovat řízky a oloupeš brambory. Tatínek je už uvařil.“

„No to nemůžu!“

„ Karle, no nechtěj mě rozčílit!“maminka zvýšila hlas a ve dveřích mezi kuchyní a koupelnou se objevil otec, taktéž Karel !“

„Ty, né!“, odvětila matka aniž čekala  co řekne. Otec se obrátil a byl v kuchyni, kde velmi často kuchtil za účasti „štvavé rádiové stanice“ Hlas Ameriky. Měl tam svůj klid, už dávno totiž vzdal boj s maminkou, kdo je hlava rodiny. Vařil, ochutnával a skrytě doufal poslouchaje zprávy, že se vše v dobré obrátil. Tu a tam sice přepeřil pečeni, či přesolil polévku, ale to jsem  se já dozvěděl dříve něž byla na stole , protože matka začala hysterický řvát :“Karlouši, ty mě chceš snad zabít, tolik soli a koření, víš že mám nemocné srdce!“

Hádka někdy pokračovala a čas od času došla trpělivost i otci a ten nehezkým způsobem sděloval, že …no prostě , že se na to může vysrat a že tu nemusí být ….  a byla –li matka v ráži tak ho osočoval :“Tak si běž, za nějakou s těch tvých frajlí, jen si běž!“

Těmi „frajlemi“  myslela, jeho referentky a sekretářky v jeho podniku. Otec totiž pracoval, jako vyšší úředník a tak bylo nutné se stýkat se soudružkami různých pozic a postavení, no a matka tak trochu žárlila.

A jak to dopadlo? No přeci dobře! Já si šel ještě na hoďku lehnout a otec nejenom, že nešel za svými „frajlemi“, ale i všechnu práci udělal za mě.

Tak jsme spokojeně žili dál a dál. Slepičí vývar s játrovými knedlíčky a telecí řízek s bramborovým salátem, to byla naše neděle.

Řízky pro ty jsem zaskočil do „našeho řeznictví“. Balíček jsem měl vždycky připravený a když mi ho vydával samotný Šnek tak se vždycky zeptal:“Na neděli ?“a já zpravidla odpověděl :“Ano, pane vedoucí.“ Byl –li Šnek ve formě tak přidal i druhou větu:“ A, že pozdravuju maminku.“ A já dodal „Vyřídím!“

Pak už to znáte, otec uvařil a maminka zkontrolovala. Byla to dobrá dvojka a přiznávám se bez mučení, že mi opravdu chutnalo.

Po obědě bylo opět vše dobře zařízené. Nádobí většinou umýval otec a i když to vypadalo, že se do něj, tedy do toho nádobí budu se muset pustit, otec mě od něj „vyhnal“, řka že on to umí nejlépe a že…no nevím, asi se opravdu rád „rousal v té mastné vodě?

 

Abych mamince nekřivdil, tak ona zase každou neděli pekla. Uměla všechno možné. Nejraději jsem měl takové ty „obyčejné“ ovocné dorty se želé, štrúdly, štoly, žloutkové řezy, ale něco jsem také  příliš nemiloval. Hlavně máslové dorty.

To byla taková podivná móda. Čím víc másla, tím byl dort „lepší“. Někdy byl tak mastný, že se měl práci, aby se mi nezvedl žaludek a když jsem na narozeninách jedné z matčiných přítelkyň, v jednom takovém našel vlas, který mi uvázl v ústech, byla „láska“ s tímto druhem dortů zpečetěna  nadosmrti.

Tyto dorty však nebyly každou neděli, protože byly nejenom kalorické, ale taky  dost drahé.

 

Pak přišlo to nejkrásnější. „poobědový šlofíček“, ano spánek, trávení nic nedělání, v cizině tomu říkají „siesta“. Měl jsem tento „čas“ rád a zvlášť jsem ho ocenil, když jsem se vracel v neděli ráno s plesů, diskoték a různých mejdanů.

 

Když jste se, ale probral nálada poklesla. Slunce zapadlo a já přemýšlel o tom, co neumím, jaký úkol jsem nestihl napsat a co bude za písemku. Moc jsem to, ale neřešil, protože úkoly se daly zvládnout cestou tramvají, musel jste mít, ale ostré lokty a „utrhnout“ místo na sezení.

 

Na ciferníku je 17 hodin, začíná druhá polovina neděle, je to v háji už brzy bude pondělí…..

A co nejhorší začínají filmy pro pamětníky a to se musím koukat, jinak mě rodičové najdou nějakou tu „domácí prácičku“. Prý se musím vzdělávat a posedět s rodinou, že se mi to mnohdy bude i hodit do školy. K mým nejmilejším patřily například : Sokolovo, Siréna, Rudá záře nad Kladnem, kde exceluje Pepíček Bek a hlavně Vítězný lid od režiséra Vojtěcha Trapla.

Jedinou útěchou bylo, že se budovatelské filmy netočily v délkách amerických velkofilmů, soudruzi sice film brali, jako dobrou propagaci, ale tři hodiny Rudé záře nad Kladnem, to by nevydržel ani soudruh Zápotocký a to byl literárním autorem tohoto „veledíla“.

Po skončení filmu, nezbytné večeři a krátké přípravě do školy přišla opravdu „bomba“, „Nedělní chvilka poezie“. To jste měli pocit, že básníci se vlastně rodí jen v porodnicích socialistického bloku. Shlédnout několik pokračování mělo za následek vypěstování si odporu k jakékoliv poezii. Kdo neslyšel soudružku Pelikánovou, tak neví co je „pořádná poezie“ a to nemluvím o přednesu, závisí by zblednul i Lawrence Olivier, byl to jedinečný a vždy neopakovatelný zážitek.

„Třešinkou na dortu“ byl už jen nějaký ten normalizační seriál a na ty byl „odborník“

Evžen Sokolovský — "Nejmladší z rodu Hamrů, "Muž na radnici", "Inženýrská odysea“, "Okres na severu", "Klement Gottwald", "Chlapci a chlapi", kdo je neviděl prožil rozhodně šťastnější dětství, než ti co se na ně z jakýchkoliv důvodů dívali. Nejenom, že seriál byl vždy odtržený od reality, ale i herecké výkony byly často na hranici sabotáže, Goebles by rozhodně některé z herců minimálně poslal na šibenici.

 

Možná, že nebudete věřit těmto mým řádkům a nepochopili jste proč píši o neděli od 17 hodin, jako o pekle na zemi, stačí prostě shlédnete-li nějaký s těchto seriálů, zvlášť doporučuji "Okres na severu". Nejenom, že vám klesne IQ pod hranici nutné k životu a stanete se mentálně zaostalým „Ferdinandem Dobrotivým“, ale budete mít „choutky“ vstoupit do řad Komunistické strany…..

 

 

 

Zpět