®K3

Do třetice všeho........

To co vám budu vyprávět bude popírat následující odstavec, ale člověk se „někdy“ i vyvíjí ! Je to ošklivé, ale já jsme vydělal na smrti sovětského soudruha padesát korun československých.

Ať už jsme dobří nebo špatní, jsme lidé a proto nevěřím ve velký výskyt ryzího lidského zla ! Ano existuje, nejčastěji mezi „lidmi“, které známe z dějepisu například Adolf Hitler, Josif V. Džugašvili, Monthy Burns, poručík Dub, ale dejte si ruku na srdce, znáte vy osobně takového padoucha ? Nachází se ve vašem okolí někdo takový ? „Ryzí padouch!“ Myslím, že mezi námi obyčejnými smrtelníky jich není moc.

Jinak to, ale vnímáte , když je vám šestnáct a máte-li nějaký názor, tak to je jenom papouškovaní co jste slyšeli doma. Vaši rodiče a prarodiče bývají vlastně těmi vašimi prvními učiteli, jste s nimi v nejčastějším kontaktu a je-li váš tatík „správným komunistů“ i vy se díváte na socialistické zřízení shovívavě. V rodinách okradených po „Únoru 48“, bývá často nálada opačná a tito hrdinové se zpravidla stejně zmůžou jen ke kritice socialistického zřízení v kuchyni při večeři a když to později „praskne“ tak oni jsou ti největší disidenty, nic na tom nezmění, že oni neměli odvahu si na veřejnosti a ni prdnout. Ať už chceme nebo nechceme, ti co za něco stáli, těch bylo žalostně málo a když po  roce 1989 dostali místa ve státních službách a podniky jejich dědů, tak jim to mnozí nemohou do dnes odpustit.

Ale promiňte mi, že odbočuji, musím se tedy vrátit ke zlým a nezlým lidem. Už jako malý jsem pociťoval nevraživost vůči Sovětům, Rusákům, kteří se v roce 1968 (16.10.1968 byla podepsána Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, která legalizovala pobyt okupačních vojsk v následujících letech. Přestože československé území opustila část sovětských jednotek a všechny jednotky ostatních intervenujících států, zůstaly na území ČSSR některé jednotky sovětské armády až do června 1991), nadlouho uhnízdili v naší „mlékem a strdí“ oplývající, malé zemičce. Nevím co mě více rozrušilo, střelba 21.srpna 1968 ( nebyli mě ani dva roky), nebo že nám soudruzi učitelé zakazovali dlouhé vlasy, „džíny“, dekadentní západní hudbu, či všechny ty povinné akce jako 1.Máj, který za našich mladých let nebyl lásky čas, ale „svátkem práce“, oslavy „Vítězného Února“, VŘSR- Velká říjnová socialistická revoluce ( proběhla vlastně v listopadu, ale název se ňák vžil), ale asi nedůležitější bylo, že jsem nemohl připustit, že byla u nás okupační tzv. bratrská armáda. A co z toho vyplívá? Je to možná smutné a bylo to dětinské, já si myslel, že opravdu špatní jsou jenom Rusové a tak když zemřel soudruh Konstantin Černěnko nebyl jsem vůbec smutný a to jsem ani neznal tu „lepší“ část jeho životopisu. Tak jen na okraj- Jako vůbec první ze všech stranických šéfů nedělal v životě nikdy nic jiného mimo stranické funkce.
Za mladých let byl placeným funkcionářem Komsomolu, odkud postoupil mezi placené funkcionáře strany. Během války vystřídal funkce několika krajských tajemníků a na frontu tedy ani nepáchl. Rozhodujícím momentem jeho života bylo roku 1950 setkání s Brežněvem...jó vlézt do prdele tomu „správnému“ to je umění. Ale nejdůležitější bylo, že bylo  po něm. Shrneme si situaci.
Od listopadu 1982 do března 1985 totiž ve v podstatě ročních rozestupech zemřeli tři generální tajemníci po sobě - Leonid Brežněv, Jurij Andropov a Konstantin Černěnko. To bychom měli „Do třetice, všeho dobrého !“, ale kde jsou ty peníze?

„Hele volové, tak to už je třetí! Rusáci jsou v prdeli!“ zhodnotil situaci Mirek Kůžička.

„Jak v prdeli?“ptám se.

„No teď už nemaj  koho by tam dali, v Rusku bude bezvládí a anarchie, toho využijou Američani a do měsíce jsou v Moskvě!“

„Míro, ty seš tele, politbyro je přece plný nadějných mladíků !(* pozn. Tichonov (1908) Gromyko (1906) ministr obrany Ustinov (1908) Dinkmuhamed Kunajev (1912) a Viktor Grišin (1914).....)“ zapojil se do diskuze na nejvyšší úrovni Honza.

„A co ty na to říkáš ty Karle?“Mirek chtěl patrně podporu svého nereálného plánu amerického obsazení Sovětského svazu.

„No, že je březen a v dubnu budou Američani na Rýně, tam kde jsou teď.“

„Teď? No tomu sám nevěříš?“ bránil se Mirek, ale nikoho nepřesvědčil o tom, že by byl dobrým politickým analytikem. Tím nebyl nikdo z nás tři „amatérských politických glosátorů“.

„Ale věřím!“ dodal jsem a už jsem věděl, jak své dva spolužáky trumfnu.

„Nástupce bude a bude to brzy!“

Včerejší rozhovor z otcem mě přesvědčil, že on starší člověk z dobrým politickým přehledem ví své a tak jsem se chlubil cizím peřím.

„Chlapy vsaďme se o prachy, kdo to bude !“ pomalu jsem se těšil na výhru.

„No dobrý, ale co když se nikdo netrefí?“, přemýšlel nahlas Honza.

„Hele, každej vsadíme 25 korun na svýho soudruha a kdo uhodne bere vše, to je přece jasný! Berete ? No Mirku, Honzo?“

„Ale jo, berem Karle !“ připojil se Honza a když to uslyšel Míra nemohl zůstat pozadu.

„Tak koho, Mirdo?“

„No já teda toho nejstaršího dědka.“

„Myslíš soudruha Gromyka?“

„Jó, jestli je nejstarší !“

„A ty Honzo?“

„Já sázím na Ustinova, to je ministr obrany a Sověti potřebujou hlavně stabilitu.“

„Tak výborně, já sázím Michaila Gorbačova, ten třiapadesátiletý „mladíček“ nás ještě překvapí!“ papouškoval jsem otcův názor.

Mirek se jenom usmíval, ale Honza ten se smál.

„Tak to si Karlíku trefil vedle, ten Gorbačov je moc mladej a nikdo za nim nestojí!“ Honza už vyděl výhru ve své kapse.

„No dobrý, je to jenom sázka.“ a trochu jsem zapochyboval nad otcovou předpovědí.

......

 

 

11.3.1985 byl opravdu jmenován mladíček Michail Gorbačov. Dobré informace jsou prostě k nezaplacení. Padesát korun československých, nebylo opravdu pro řeznického tovaryše poloviny osmdesátých let málo. Když tak přemýšlím, měl jsem se stát hazardním hráčem a kdyby se dařilo mohl jsem si po revoluci založit soukromou sázkařskou kancelář. Fortuna, jo tak by se jmenovala.......

 

Zpět