®K3

10.2.1984 jsme se dozvěděli zase něco poučného !

„Škyt, vzlyk, vzlyk....“ kapesníček nestačí utírat slzičky, vlastně slzy,  protože Tamara Nováková nemůže plakat slzičky, ale slzy jako hrachy a to se dnes opravdu sluší!

Zemřel totiž soudruh Jurij Vladimirovič Andropov. To, ale tupí řezníci a prodavačky nevíme. Jedno, ale víme, že začala ruština a je to na „dobré cestě“, jak Tamarka začne fňukat , nebo vyprávět o „velkém Rusku“, nekonečné stepy a dobrotě ruského člověka a věci socialismu, nebude zkoušet, nebudeme nic psát a tak pomalu, ale jistě zapomínáme „azbuku“- (ruská abeceda). Po třech letech s touto neochvějnou soudružkou jsme vyslechli mnoho příběhů o sovětských   lidech, stačilo jen říct :“Vyprávějte soudružko !“ a šlo to nebyla-li Tamara ve formě museli jste dodat ještě větu:“Soudružko, nenechte se prosit, jako jediná na našem ústavu máte tak velké zkušenosti !“ a o na spustila.

Nejraději jsme měli historku, jak přijela Rudá armáda v roce1945 a osvobodila Československo od fašistů. Slyšeli jsme ji asi šedesátkrát, ale stále se líbila. O druhém „osvobození“ v roce 1968 se nezmiňovala, takřka vůbec, né že by měla něco proti to mu, že se její sovětští krajané usídlili v Československu „na neurčito“, ale právě 21.srpna 1968 jí jeden z vojáčků prostřelil nohu. To byl dík za to, že je přišla vítat ! Byl to čistý průstřel a za ty léta nebyl už ani v záplavě sádla  na noze vidět.

„Soudružko, tady je třídní kniha.“

„Spasíba rebjáta!“, řekla uslzenýma očima.

Zapsala se do knihy a přeběhla třídu uslzeným pohledem a spustila: „Určitě víte co se stalo?“, ale z našich tupých pohledů nevyčetla nic!

„Žal vám zavírá ústa, chápu je to tragédie!“

Ona možná chápala, ale my nechápali opravdu nic. Tak to máme za sebou deset minut, fajn klape to! Šlápl ji snad někdo na kuří oko, nebo začalo stahování sovětských vojáků z Československa ?

„Ano, zemřel soudruh Jurij Vladimirovič Andropov! Povstaňte a minutou ticha uctíme tohoto velkého člověka.“

Jako zhypnotizovaní jsme všichni vstali. Soudružka Nováková se zadívala na své velké předválečné hodinky značky Prim a otrocky sklonila hlavu. Mnozí z nás ani nevěděli, kdo to je Andropov a například Kůžička o přestávce tvrdil, že myslel, že jde o nějakého vzdáleného strýce soudružky Novákové.

Minuta byla pryč a naše ruštinářka začala vyprávět o tomto skvělém soudruhovi. Jeho životopis zná takřka nazpaměť  a vykládá ho stejně vroucně, jako první křesťané evangelium.

No posuďte sami není, nebo spíše nebyl to „zajímavý život“, kam se na něj hrabe takový Michael Jackson .

Jurij Vladimirovič Andropov
(15.6.1914-9.2.1984)

 

Jurij Vladimirovič Andropov, sovětský politik v letech 1982-84 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), přichází na svět 15. června roku 1914 v Rusku. Od svých patnácti let pracuje Andropov jako radiotelegrafista, posléze studuje technickou školu a univerzitu v Petrozavodsku. Po studiích pak J. A. Andropov zahajuje svoji politickou a stranickou kariéru v sovětské mládežnické organizaci Komsomol (je členem v letech 1936-44), kde dosáhne až na post prvního tajemníka ústředního výboru. Za druhé světové války se Jurij Vladimirovič Andropov aktivně účastní partyzánského hnutí. Po válce pak začíná Andropovova kariéra v KSSS - stává se druhým tajemníkem Karelofinského ÚV. V roce 1953 přechází Andropov do diplomacie. V roce 1961 se Jurij Vladimirovič Andropov stává členem ÚV KSSS, o rok později pak jeho prvním tajemníkem (od roku 1973 je pak členem politbyra). V listopadu roku 1982, po smrti generálního tajemníka ÚV KSSS L. Brežněva  se stává jeho nástupcem - v nové funkci, která je obdobou hlavy státu v zemích s prezidentským úřadem. V této době je ale Andropov již těžce nemocný - jeho zdravotní stav se pak náhle začne prudce zhoršovat a 9. února roku 1984 Jurij Vladimirovič Andropov, umírá.

Byl to poutavý příběh a mnohé z mých spolužákyň si zapsali  do svých deníčku jeho jméno zlatým písmem. Pet Shop Boys odsunuly na  „vedlejší kolej“. Ano, tento člověk se načas zaplnil naše srdce. Měli jsme ho rádi, jako vlastního děda, vždyť  právě on nás zachránil od pětek a trapných minut před tabulí. Čest tvojí posmrtné práci soudruhu Andropove.

Mnoho nás toho Tamara Nováková z ruského jazyku nenaučila i když jsem přesvědčen o tom, že o to ani nikdo nestál. Musím se, ale po letech přiznat, že když jsme se soudružkou Tamarou  Novákovou loučili, tak jsem s ruské abecedy znal bezpečně pouze tři „znaky“.

A ještě na závěr co nám naše soudružka o „tom“ Andropovovi“ neřekla.

Od roku 1954 jako velvyslanec Sovětského svazu v Maďarsku - zde se aktivně účastní potlačení maďarského protikomunistického povstání (1956). V roce 1967 se Andropov stává šéfem sovětské tajné policie, KGB - úzkou koordinací této služby se zpravodajskou službou ministerstva obrany a ministerstvem zahraničí pak získává téměř neomezenou moc, kterou dokáže mistrně využít. Za dobu Andropovova vedení KGB dochází k reorganizaci tajných služeb jako v Sovětském svazu, tak i v jím ovládaných státech (tj. v zemích tzv. východního bloku) - v Moskvou ovládaných zemích jsou vytvořeny zpravodajské sítě, které jsou podřízeny přímo KGB: speciálně vycvičení agenti (především v Maďarsku a Bulharsku, jsou pak ve svých domovských zemích, ale i mimo ně, používáni k dezinformačním kampaním a akcím. Mimo jiné, právě Andropov stojí v pozadí invaze vojsk Varšvaské smlouvy v roce 1968 do Československa. V samotném Sovětském svazu získává KGB za Adropovova vedení takřka neomezenou moc - Sovětskému svazu v této době vládne policie - dochází k masívnímu vyhošťování disidentů, dochází ke zneužívání psychiatrie k odstranění nepohodlných osob (právě Andropov zavádí tzv. "psychušky", psychiatrické ústavy, kam jsou zavlékáni odpůrci komunistického režimu - za dobu, kdy KGB vede Jurij Vladimirovič Andropov, vzroste počet psychiatrických ústavů na území Sovětského svazu desetinásobně).

I kdybychom to v té době věděli, nevím jestli by to změnilo a ohrozilo ho to na žebříčku naší popularity, vždyť nám ten soudruh přece zachránil kůži

Zpět