®K3

Dnes: "Vysvětlivky" na téma žrádlo, teda jídlo !

 

 

Jeden německý politik koncem 19. století řekl:“Dejte lidem jídlo, nasyťte je asi 1800 kaloriemi a budou držet hubu a krok!“ A tím se řídili i komunističtí vládci. Dali nám relativně levné potraviny a tak se postupem času stalo ze žrádla, peněz a vlastního domku stalo nové „náboženství“. V řeznictví byly neustále fronty a hospody hučely od 10 hodin ráno, když otevíraly, i když se „přece“ pracovalo do 15 či 16 hodin. Kde nato prohnilé komunistické režimy brali peníze, když jejich ekonomika měla tak nízkou produktivitu práce? Odpověď je?! Energie byla velmi levná a pro zjednodušení to chce jenom malý vzorec.

Ropa ze Sovětského svazu za občanská práva a výrobky od svých satelitů (států socialistického bloku). Máte-li tedy levný benzín, elektriku a plyn, tak to jde skoro samo.

 

ceny se vám mohou zdát nízké, ale i platy byli malé (nástupní plat u řemeslníka po vyučení byl v 70.letech 20. století asi 900 Korun)

 

Restaurace se dělily  zpravidla do čtyř cenových skupin.

 I. cenová skupina to byly hotely a restaurace kam se mohlo jít pouze v obleku a u žen v sukni s halenkou či módním kostýmku.

II. cenová skupina – noční bary, restaurace se zavedenou klientelou tzv. slušných lidí, straníků a pupkáčů v oblecích z Prostějova a jejich manželkami v nevkusných parukách, které byly koncem 70.let v módě.

III. cenová skupina většina restaurací, jídelen a hospod, tvářících se ještě seriozně,ale tady kam chodila většina se nejvíce šidilo a okrádalo ze strany kuchařů, číšníků a provozních. Systém byl jednoduchý, protože i pohostinství bylo státní, tak provozní materiál (talíře, ubrusy, židle....atd.) se jen evidoval a  v celkovém „hospodaření“ se neodrážela jeho cena či zničení. Takže nebylo nic divného měl-li provozní vybavenou svoji chalupu podobným inventářem, jaký se nacházel v „jeho“ restauraci.

Pak se dobře šidilo při vaření. Mělo se to dělat podle normy, která byla vcelku dobrá, ale vše se obcházelo. Uvedu pár malých příkladů u piv se zaměňovali stupně, ředila se i například i hořčice i ocet, záměna zadního hovězího za pření, vepřový řízek účtovaný že je z kýty byl ve skutečnosti z krkovice, výnosná byla i záměna alkoholu např. Cinzano ( italský aperitiv) za Vermuth tuzemské nebo maďarské výroby- při dobrém vychlazení chuťový rozdíl nepatrný, cenový rozdíl trojnásobný. Tak bychom mohly pokračovat dlouho.

Samostatnou kapitolou byly „čtyřky“ -IV. cenové skupiny - bufety, jídelny, vývařovny, žrádelny a putyky pro „všechny“. Tam už se nešidilo, ale kradlo ve velkém, tam už narozdíl o restaurací I. cenové skupiny, kde se musely dodržovat nějaké zásady úrovně, se nedodržovala pravidla žádná. Byly to „průchoďáky“, ale i kanjpy, kde někteří a nebylo jich málo trávili většinu svého života.

 

To je cena útraty 5 členné skupiny za večer. Ceny obchodech a restauracích se příliš nelišily. Guláš ve IV. cenové skupině stál v roce 1987 i se 4 knedlíky 6 Kčs

 

 

.

Jídelníček  koncem 20.století

Polévka to je základ oběda.  V českém jídelníčku je jich opravdu mnoho a ani v období socialismu se to nezměnilo. Velmi oblíbenébyly vývary s nudlemi a kořenovou zeleninou,.různé zeleninové polévky  nebo zeleninovo – luštěninové z velmi vyhledávaných / hrachová, čočková, houbová, bramborová…./ Myslím, že prim hrály husté polévky / dršťková, zabijačková nebo gulášová /.

….

....a co maso?Absolutně bezkonkurenční postavení mělo vepřové i když určité druhy byly "podpoultové", ale na to jsme měli své známé a tak   kvetl  "výměný obchod": řezniík dá bůček a játra za  rychlou opravu auta, podpultová halenka je třeba za svíčkovou......

    

Vepřové se zpracovávalo hlavně v pečeních, guláších nebo jako „minutky“ a snad každý Čech měl to štěstí, že zažil „pravou českou zabijačku“.

 

Zabíjačka folklór na který se nezapomínalo ani za socialismu

Vůči praseti je to kruté, protože to se zabíjí a zpracovává, ale nás to obohatí o lahůdky o kterých se například v „teplejších „ krajích nikomu ani nesní. Začíná se ovarem, ten se podává s chlebem, křenem a hořčicí. Pak přijde „Prdelačka“ – tzv. ovarová polévka zahuštěná krví a kroupami.

Pak následují jitrnice a jelita, kroupová nebo žemlová. V troubě se peče rozsekané okořeněné maso – prejt .

 

 Zbytek masa se spíše nakládá do láku, někdy se dělá také pečeně  se zelím a knedlíkem. Vše musíte zapíjet dostatečně pivem nebo kořalkou, aby se jídla lépe trávila jsou totiž tučná a hutná. Dále se dělá  z masa a vnitřností zabíjačkový guláš. Potom se udí klobásy a dodělává tlačenka.

Za vepřovým “trošičku“ pokulhávalo hovězí .To se zpracovává hlavně v guláši a různých pečeních.

Například Znojemská, Svíčková, na houbách, rajská…Z “lepšího“ hovězího se dělali španělské ptáčky, staročeské roštěnky, nebo hovězí rolády.

 

Oblibu si drželo i mleté maso, sekané pečeně a různé karbanátky

Z drůbeže dříve hrála prim slepice, ale tu z důvodů dlouhé přípravy vytlačilo mladší kuře. Dříve oblíbená slepice na smetaně a na paprice je pomalu minulostí našich jídelníčků. Postarala se o to i krůta. Svátečním jídlem bývala husa nebo kachna, samozřejmě se zelím a nějakým druhem knedlíků. Krůtí, kuřecí, telecí, vepřová kýta se často smaží v trojobalu a podává s brambory a tolik oblíbeným bramborovým salátem. Řízek dovezený z Vídně je vynálezem místních kuchařů, pravděpodobně „českého původu“a v Čechách zdomácněl, tak jako maďarský guláš.

Za socialistické éry měl každy domek svoji "faunu" králíci, slepice, ale i koza a prasata nebyla ničím neobvyklým.

 

.

Oblíbené bylo u nás uzené maso, slanina a uzenářské výrobky / buřty, párky, salámy / . specialitou  byly například „Utopenci“a velmi rozšířenný sulc ( obrázek dole, taková trochu horší tlačenka) 

dobové fotografie, ne vždy byl tento sortiment k dostání

 

 

točeňák 18- 20 Kčs za kg

 

 

 

 

 

Uzeniny hráli v naší společnosti důležitou roli a byly v naší spotřebě daleko před sýry.  Sýry nebyly příliš rozšířené a jejich produkce proti dnešní době byla asi 30%. Tzv. cihla   eidamského typu stála 17 Kčs za kg. 

 

Ryby  byly popelkou našeho jídelníčku a nebudu daleko od pravdy, že jedinou rybou co jste čas od času sehnali byl kapr.

Nejčastější přílohou byly knedlíky a brambory.

 Těstoviny a rýže jsou v naší  socialistické kuchyni zdomácněly, ale obliby knedlíků a brambor nikdy nedosáhly .

Zelenina a ovoce jste sehnaly spíše z domácích zdrojů a ze spřátelené ciziny ( melouny z Bulharské lidové republiky, nekdy broskve a meruňky z Maďarska). Abych nezapoměl na nekonečné fronty na banány, pomeranče a mandarinky, ale nebojte ty byly jen o velikonocích vánocích a  na "svátek práce".

 

 

Nápoje:

Hojně se konzumuvalo pivo. Místní obyvatelé jsou právem hrdí „své“ pivo, jehož se vyrábí velké množství druhů. Plzeň, Budvar,  Velkopopovický kozel, Vratislavice, každý kraj měl "své" pivo jako je tomu dodnes.

 

 Oblíbeným pitím byli i různé druhy „tvrdého alkoholu“ – Tuzemský rum, Fernet a Becherovka.

.

 

Etikety  už z 80.letech 20. století, např. pivo 10° stála běžně ještě v roce 1988 v restauraci III. a IV. cenové skupiny 2,50 Kčs.

Zpět