®K3

 

Exkurze

 

Tajemné a kouzelné slovo. Jeho význam je pravděpodobně všem dobře známý, ale  přeci. 

Je to den, kdy se neučíte, kdy se jen tak poflakujete po některém výrobním závodě, úřadě či kulturním stánku.

Úplně nejlepší jsou, ale návštěvy, kde se  vyrábí něco k snědku. Najíte se a poznáte, jak se vyrábí to či ono. Zjistíte třeba, že Kofola se nevyrábí z asfaltu a vlašský salát není dovážený z Itálie.

Má to však i stinné stránky. Slabší žaludky, ženy a dívky  při pohledu na to jak se opravdu dodržuje technologický postup výroby různých lahůdek mají na krajíčku né slzy, ale, no jak bych to řekl slušně….zvracení. Po návštěvách různých provozů se nemalá skupina mých spolužaček zřekla požívání toho či onoho výrobku.

Proti gustu není dišputát, ale to co jsem já později zažil v Hradci Králové u vojenského útvaru číslo 8866, ohledně stravování, se nedalo srovnat z žádným potravinářským provozem, i ve chlívě to vonělo lépe a samozřejmě i chutnalo, ale o tom možná až později.

 

Specialista přes výživu dr. Doc.kandidát věd Lumír Psíček tvrdí: „Jakmile něco jíte mějte na paměti, že vše co rozkoušete přechází dále do vašeho těla, tedy trávícího ústrojí. Myslete pozitivně a mějte rádi to co jíte, stejně tak jako sebe. I psychosomatické problémy (pochybnosti o zdravosti, čerstvosti a jakosti jídla) mohou způsobit nevolnost, vracení i průjem“.

 

„Já sežeru třeba i hovno, ale nesmí v něm být vlas, to bych se poblil!“, to bylo otcovo rčení, když jsem nechtěl něco sníst či dojíst. Dlouho jsem tomu věřil, ale pak se mi dostali do rukou  knihy a povídky Jaroslava Haška tam to najdete..tak dobře hledejte!

 

Charakteristické bylo i rčení našeho „bourače“ Pepy:“Ať žereš co žereš, tak stejně vybleješ bramborovej salát.“ Z toho vyplívá jezte pouze bramborový salát!!! ( pro vegetariány bez salámu )

 

Teď trochu o té exkurzi. Těšili jsme se na ní jako malí. Bylo to poprvé a ještě k to mu do místního pivovaru. Byl teplý podzim, jak jiní říkají „babí léto“ a my po pár šokových dnech ve škole konečně dostali, jako oddychový čas, tento den jako před víkendový dárek. No řekněte co by člověku scházelo ke štěstí? Pátek, beze školy a pivovar!

 

„Milý žáci, je to vaše první exkurze a tak svojí ukázněností a disciplinovaností potvrdíte účast na dalších akcích podobného druhu. Prokážete tím svoji dospělost, nehledě na to, že hrubé prohřešky by byli brány jako stejná nekázeň ve školních budovách a areálu školy.O třídních důtkách a poznámkách se tedy ani nemusím zmiňovat“ to byla krátká řeč soudružky na

zbožíznalství než jsme vyrazili s prostor školy.

Cesta do pivovaru byla klidná bez jakýchkoliv problémů. Byli jsme napnutí, jak to tam vypadá a jak to tam připravují. Stejnoměrná zvědavost panovala mezi těmi co pivo ochutnali i těmi co s ním neměli ještě tu čest.

Před branami pivovaru mezi žáky zavládla až nábožný klid. Bylo to jako kdybychom v stupovali do kostela, nebo buddhistické svatině. Bylo to očekávání a hlavně poprvé.

Jaké to bude, dají nám ochutnat, je čerstvé pivo lepší než lahvové to se honilo hlavami hlavně nás chlapců. U některých dívek to bylo podobné, mnohým prolétly taky hlavinkou otázky : „Budou zde dělat fešní sládci, urostlí dělníci u pásů a elegantní hospodářsko-techničtí pracovnici?“

Očekávaní u dívek předčilo všechny fantazie. Sládek byl obstarožní tlouštík s červeným nosem na kterém bylo patrná, že konzumuje hodně a rád. O eleganci THP (technicko-hospodářští pracovníci) se dalo mluvit jen těžko. Nevětší „bonvián“ byl náměstek soudruh Nývlt. Tlusťoch se solidní pleší s pokusy o její zakrytí umaštěnou „přehazovačkou“. I on konzumoval „asi“ dost piva, jak jinak a tak mu nic nebránilo při provázení různými provozy dívky často štípat do zadnice, nebo je jinak osahávat. Skončilo to až, když omylem štípl do hýždí naši soudružku učitelku. Ta si to rozhodně nechtěla nechat líbit od takového individua a trvala na tom, že nás bude provázet jiný soudruh. Této úlohy se zhostil sládek soudruh Bobr, který byl už v náladě a tak si k ženám již nic nedovolil. Ke konci exkurze byl tak opilý, že jeho práce ten den dozajista skončila. Nejenom, že nemohl srozumitelně mluvit, on sotva pletl nohama.

Dívkám se opravdu nic nesplnilo. Poslední naděje měli být dělníci u  pásů. Bohužel dělali zde hlavně zakrslí brigádníci vietnamského původu, bezzubé báby a vyléčení alkoholici od 45 vejš. Jako tečku jim tito vietnamští hoši připravili pěknou podívanou. Jeden s těchto svalnatých skrčků, úplně na mol, místo na toaletu doběhl pouze k vanám , kde zrálo pivo a bez jakéhokoliv uzardění se do ní vyprázdnil a měl tam věru hodně tekutiny. Ty z otrlejší dívek měli vlastně takovou malou „pípšou“. Na dotaz naší soudružky učitelky, co se to děje,  podnapilý soudruh Bobr mávl jenom rukou.

A výsledek? Několik dívek se začalo dušovat, že pivo nevezmou do úst. Nám chlapcům se,ale exkurze líbila, nikdo nás neosahával a ti co pivo okusili úplně poprvé byli v sedmém nebi, mělo říz. Není prostě nad čerstvé, soudruh sládek neměl to srdce a stále nás nutil „koštovat“, to víte v grupě se lépe pije. Byli jsme hezky opivněni a vlastně nám nic nescházelo. Ta malá událost s vietnamským dělníkem nám neubrala nic z dobré a povznesené nálady. Bylo to fajn a už jsme se těšili na další exkurzi  do nedalekého lihovaru. Spokojenost prostě neměla mezí. Jediný měl, ale z exkurze potíže byl můj soused Mirek Kůžička. Vypil to přiliž a když se naparoval před děvčaty, že je nejenom nejchytřejší ze všech, ale taky nejsilnější přecenil svoje „schopnosti“ a na škodolibý dotaz vytrhne-li pařez po stoleté lípě na zastávce tramvaje řekl :“Jasně! Jasně, vole!“

Jak řekl, tak se i pokusil uskutečnit svůj plán, o nic pošetilejší než SALT 1. Neobstál, ale i při této cirkusové atrakci, kterou sledovalo asi 60 lidí u tramvaje, přišel o dva zuby, ale jako památka mu zbylo v oblasti huby asi 12 stehů.

Takže, řekněte stála ta exkurze za to?

 

Zpět