®K3

Co se v mládí naučíš ?!

 

Když chodíte do školy tak předpokládáte, že se něco rozumného naučíte a zpočátku dáváte i pozor, aby vám ta či ona myšlenka neunikla.

Je to závod s časem, ale za věděním bych šel „světa-kraj“, sakra co to plácám to je ujetý. Za žádným věděním nikam nepůjdu!  Kde bych ho hledal, za západní hranicí to rozhodně nepůjde a „socialistický tábor“(tak říkali kapitalisté společenství socialistických a lidovědemokratických států- viz. encyklopedie  do roku 1989) tam by to šlo a vůbec to nebylo marný. Maďarské soudružky byli fajn, i když děvčata z Hradce Králové nebyli taky špatný, ale nejkouzelnější  byli slovenské „robky“. Přičtěte k tomu léto roku 1984 Kiliántelep u Balatonu. No nemělo to chybu. To, ale trochu předbíhám, omlouvám se a dávám zpátečku.

 

Vosumdesátý léta to byla krása hlavně na jaře, děvčata odložili své růžové, oranžové, nebo bleděmodré bundy, jiné barvy v dívčí konfekci nebyly, to byla krása kam se hrabe Šrámek se svým Stříbrným větrem. O létu už ani nemluvě bylo to období, kdy děvčata a ženy nenosily podprsenky. Nevěříte? viz. Film Vesničko má středisková: Rudolf Hrušínský a Marian Labuda na zahradě. Takže jsem nekecal!

 

„Škola nám toho dala opravdu hodně. Naučila nás být hrdým vlastencem, chovat se slušně a uctivě, ctít starší a vyznávat čest a pravdu. Žit rovně a poctivě…..“dost, to mu snad sami nevěříte ! Škola a rodina by měla takto vychovávat, ale v socialismu, po procesech v 50.letech,  po příjezdu „tanků“ v roce 1968 a normalizaci 70.let. Spadli jste z Marsu . To co začali komunisti muselo skončit hořkým koncem. Žádná čest, poctivost a už vůbec né rovná záda. Co naděláme, „Karlíčku Marxi měl jsi se raději stát vykládačem Talmutu  jako tvůj dědeček.“

Císařovna Marie Terezie zavedla takzvanou povinou školní docházku a pomocí svých úředníků začala reformovat školství, to byl začátek a na ten se socialistické školství vrátilo.

 

Bylo toho hodně, tolik zbytečností, které jsem ve škole slyšel to překonalo i „český nekonečný seriál“ Rodinná pouta a to je co říct, ale plně chápu herce. Potřebují zaplatit nájem a koupit mléko k snídani.

To, že školství vlastně nikoho nikam nesměřovalo to by nevadilo, ale naučit nás osly ještě hlasitěji hýkat to nemohlo vyjít. I když proč ne i učitelé potřebovali zaplatit nájem a koupit mléko k snídani.

 

Osnovy byly plné, co plné plničké „zajímavých“ informacích po kterých srdce každého zaplesalo ať mladý či starý dychtili jsme po informacích. Ano chtěli jsme vědět, jak to s námi myslí „strana“ a náš největší učitel Sovětský svaz, co kují za pikle imperialističtí jestřáby, nebude-li 3. světová válka v úterý nebo snad až příští čtvrtek či přijdou-li do obchodu banány nebo zase až na Velikonoce. Naše stádečko ovcí bylo ukázněné, ale i zároveň ustrašené a směšné. Měli jsme dobrého pastýře. No o tom nepochybujte soudruh Brežněv, přečtěte si jeho životopis, to byl „kabrňák“ jinak by si nemohl střihnout invazi do Afganistanu. V té době sice již jen těžko udržel stolici, no co František Josef I. na tom nebyl v roce 1914 lépe („…už ho nemůžou ani. Odvézt z hajzlu, aby jim neobsral celej Schönbrunn…“ z románu Osudy dobrého vojáka Švejka ).

Osnovy však byly plné:

·        Životopis Lenina

·        Revoluční filosofie jako revoluční převrat ve filosofii

·        Naučit se z paměti násobit například 42,50(cena kilogramu kotlet) x 47,5 dkg( to máte na váze). Když to zažijete v praxi tak vám pomůže leda Šnek….

 

No byla to hrůza, já za pultem. Horší snad může být jen „Dantovo peklo“. Lidi se hrnou jakoby nic jiného než žrádlo nebylo. Teď přemýšlím, kolik kalorií potřebuje člověk, aby přežil ? No rozhodně to nebylo tolik co koupili lidé u nás v řeznictví.

Je to ostuda, ale za pultem jsem to vydržel asi deset minut a to můžu říct, že v té době jsem měl nervy celkem v pořádku. Ze začátku to šlo, kilogram českého salámu to je 30 korun, dvě vaničky sádla, 5 rohlíků, kelímek hořčice, tři uzenky, ale pak přišel i těžší kalibr : maso. Fronta se zvětšuje, ale zajímavé je, že je to jenom u mě. Lidé ztrácejí trpělivost a narážky na mou pomalost jsou hlasitější a hlasitější. Prodavačky zkušené kolegyně se, ale očividně baví. Pak přichází můj pád.

42,50 (cena kilogramu kotlet) x 47,5 dkg to už je tvrdý oříšek. Znáte to, máte najednou v mozku přerušený přívod kyslíku.

Nic nevnímáte a hlavou se vám honí, kdy už to konečně skončí a tu najednou přijíždí váš princ na bílém koni, aby vás zachránil. Ano byl to on, bělovlasý Šnek mě nechal vystřídat stokilovou Marikou, která rozhodně nevypadala jako paprika. Skvěle však uměla počítat, šlo jí to opravdu skvěle a hlavně rychle.

 

Ve Šnekově kanceláři jsem se trochu probral a začal zmateně vysvětlovat proč jsem nemohl a co jsem….

„No, já no nějak, já nevěděl jsem…“

„Co to blábolíš ? Měl si tam frontu jako prase a to si nemůžem dovolit, lidi začnou teprve chodit, teď je to takovej čajíček. Lidi tu musej zůstat jinak je „voškubou“ jinde. Jasný! Tak co to mělo znamenat?“

Honilo se mi hlavou proč bychom měli zákazníky „škubat“, ale to vlastně nebyla moje věc.

„Pane vedoucí, já nevím. Prostě neumím spočítat třeba 42,50(cena kilogramu kotlet) x 47,5 dkg. Já se to, ale do příště naučím…co ?“

 

„Co vás v tý škole učej, víš jak to bleskem spočítáš ?“nečekal na moji odpověď a spustil, “V tomhle případu je to jasný obě sumy zaokrouhlíš nahoru a přidáš třeba šedesát halířů. To znamená 50x50 je 250 to znamená 25 korun a aby to nebylo nápadný přidáš 60 halířů , dohromady je to 25 korun 60halířů. To snad zvládne každém blbec,né ? Jo a vždycky se zaokrouhluje nahoru, to je zákon!“

„Ano pane vedoucí, rozumím úplně jasně. Mám jít za pult ?“

„Né, ne,“ řekl vyděšeně Šnek“ běž za Pepou ten si tě zaměstná. Za pult půjdeš později.“

„Děkuju pane vedoucí, děkuji!“, on mě ještě poplácal po ramenou a já odcházel se zmatkem v mysli, tak na co jsou „osnovy teorie“, když praxe je úplně jiná ? Šnek rozevřel Rudé právo, alby mě neviděl a já pomalu odcházel, na titulní straně mě však zaujal titulek „Neofašisté ve vídeňském lese“, no to nám ten týden, ale pěkně začíná!

  

Zpět